Jednou mi žák, kterého učím jak programování, tak tvorbu webu řekl, že programování se mnou ho baví. Velmi rád totiž při výuce využívám objevitelské metody výuky, ať už se jedná o heuristický rozhovor či skupinové “ bádání“ nad zadaným problémem. Bohužel, když učím web, tak tam takovou možnost nemám. Hodně věcí je daných, jde v podstatě o “kodéřinu”, a tak krom zajímavých postřehů o různých interpretacích stejného kódu napříč webovými prohlížeči mohu vykládat převážně jen metodou přímého výkladu. Ano, jistě žáci pracují s textem, hledají na webu řešení některých úloh, avšak toto nelze aplikovat na běžné “předváděcí” úlohy. Nehledě na to, že zde není prostor pro originální řešení či nápaditost kódů. Originalita „webovek“ tkví zejména v designu, tedy grafice, popř. v intuitivnosti uživatelského rozhraní. Většina stránek je spíše statickým zdrojem informací, kde nepotřebujeme a ani nechceme mít nějaké “extra vychytávky”, a rozsáhlejší webové aplikace obvykle ve výuce nenavrhujeme.
…
Celý článek je na http://blogkantora.cz/