Měl jsem tu čest a potěšení již druhý semestr na elektrofakultě cvičit programování. Vlivem okolností, mám celou jednu skupinu převážně zastoupenou ženami. Mnozí kolegové mi takový „sličný kurz záviděli“. Přiznám se, že zpočátku mne upřené a usměvavé pohledy narušovaly soustředění při výkladu, ale snad mi to bylo odpouštěno. Jsem zvyklý na společnost dam, ale přece jen, když 10 a více slečen mlčky a mnohdy s milým úsměvem na Vás kouká a čeká, co řeknete, je to zážitek k zapamatování.
V paměti mi utkvěl email od jedné studentky, ve kterým jsme si domlouvali termín hodnotící konzultace semestrální práce. Semestrální práce se vypracovávali ve dvojicích. A právě tato studentka mi v úvodu emailu píše: „…píši Vám já, i za svého bezvýznamného kolegu, který momentálně není v Praze a pravděpodobně se nebude moci dostavit na konzultaci,…“. To krásně ilustruje schopnost lépe komunikovat. Viděl jsem to i na cvičeních, kde jsem pozoroval i větší skromnost při konzultacích se mnou.
…
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/