Celkem nic nebo hodně. Pří opravování malých projektů, které moji žáci dělali na hodinách programování, jsem si uvědomil, že známky je na čase zrušit. Jsou už jen takovým přežitkem, který dává žákovi velmi malou zpětnou vazbu. Uvedu to na příkladu právě zmíněném opravování projektů. Žáci pracovali ve dvojicích a při opravování jsem si vždy dvojici zavolal a postupně jsem s nimi vše procházel a říkal jim konkrétní chyby a chválil za dobré či dokonce originální řešení. Pak jsem jejich výkon přepočetl na známku. A tam je právě ten problém. Stupnice, co má jen 5 bodů nedostačuje. Vždy když hodnotím takový projekt, tak hodnocení rozděluji na několik částí a z nich teprve dělám průměr A zde je zakopaný pes. Kdybych žákům nedával onu konkrétní zpětnou vazbu a napsal jim jen známku, tak se nemají z čeho poučit a to je přece špatně. Ani další známky jim v tom nepomohou. Cílem je vzdělávat, nikoliv hodnotit = platit.
Představme si situaci bez známek… Žákům řeknu, co bylo špatně, případně je to nechám opravit (to ovšem za předpokladu, že budou ochotni vůbec něco smysluplného odevzdávat). Oni si sami udělají obrázek o tom, v čem mají ještě zabrat a já mohu v jejich příštím snažení kontrolovat, zda a co se změnilo. Když pak přijdou rodiče na třídní schůzky, tak jim mohu velmi konktrétně říci, jak se jejich potomkovi daří, kde se má zlepšit apod. Odpadne tedy debata, zda má šanci ještě projít.
…
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/